jsem máma čtyř dětí. Poslední dítě má VVV slučitelnou se životem. Přesto jsem byla pod silným psychickým nátlakem genetika. Měla jsem podstoupit UPT ve 22tt. Náš syn má rozštěp v obličeji, jinak je to zdravý chlapec. Spousta dětí s touto nebo jinou vadou slučitelnou se životem se nenarodí.
Naše společnost je stále více zaměřena materiálně, na vlastní komfort, možnost co nejvíce si "užít" a ostatní hodnoty přestávají být uznávané, dochází k jejich devalvaci. Hodnota lidského života se začala měřit výkonem, krásou a bohatstvím jedince. Jakmile je jedinec v nějakém, hlavně materiálním, směru na obtíž, je na místě úvaha o zbavení se ho. Díky tomu je legální zbavit se v rámci primární selekce nenarozených, kteří vykazují možnou “závadu”. Ne vždy jistou, často jen domnělou.
Je to jednoduché a laciné řešení. Stačí se rozhodnout, ostatní zařídí lékaři. Ten samý lékař, který třeba před chvílí zachraňoval jiné matce dítě narozené předčasně, způsobí jiné pomocí umělých hormonů porod a smrt očekávaného dítěte. Za půl roku to může se svým partnerem zkusit znova.
Když vidím, jak se náš klučík těší ze života, krásně roste a je chytrý, příčí se mi tento stav našeho porodnictví a legislativy čím dál víc. Myslím si, že je toto hlavně etický problém. Mým záměrem je rozpoutat veřejnou diskusi na toto a další podobná témata. Dojít k nějakým návrhům a zkontaktování politiků, kteří nejsou lhostejní. Nečekám, že se podaří prosadit nemožnost UPT u těchto VVV slučitelných se životem. Ale ráda bych, kdyby vznikla například etická komise složená z odborníků, kteří léčí tu danou nemoc, psychologa, rodinného poradce…aby rodiče měli dostatek objektivních informací a mohli se odpovědně rozhodnout.
Další myšlenkou je “záchranná síť”. Místo, skupina, kam by se rodiče mohli v takové složité situaci obrátit a získat psychickou podporu, informace o nemoci, kontakty na odborníky a rodiny, které také řešily stejný problém a pro dítě se rozhodli.
